Přijde mi, že všichni, co se zabývají timemanagmentem, osobním růstem, GTD a podobně, přichází s tím, že vstávat brzo ráno je hrozně fajn. Den má díky tomu až několik hodin navíc a stihnete tak mnohem víc práce než kdyby jste vypsávali do oběda. Ostatně ne nadarmo se přeci říká, že ranní ptáče, dál doskáče, že…
A teď můj pohled na věc. Brzké ranní vstávání je hrůza! Když ráno vstanu o dvě hodiny dřív, abych mohl udělat spoustu práce, kterou bych jinak nestíhal, je to ztráta času. Pokud se mi opravdu podaří vstát na budíka (což nebývá pravidlem), jsem obvykle stejně ve stavu, kdy nejsem schopný prakticky ničeho. Jediné co možná zvládnu je nasoukat do sebe snídani a neusnout, ale nedá se mluvit o vytváření nějakých trvalých hodnot. Zkrátka kdybych místo toho raději spal, byl by výsledek stený s jediným rozdílem – nebyl bych pak celý den úplně mimo a nepoužitelný.
Z vlastní zkušenosti jsem přes den nejproduktivnější, když mne nevzbudí budík. Už jen ten pocit, kdy se člověk do nového dnes probudí samovolně, prostě proto, že už se vyspat, je k nezaplacení. A teprve ve chvíli, kdy se tělo vyspí dosytosti, jak potřebuje, můžu během dne provozovat nějakou smysluplnou činnost a myšlenky mi neutíkají pořád jen k tomu, jak jsem unavený a mimo realitu. Sice spím možná o dvě hodiny víc, než kdybych byl ranní ptáče, ale zato přes den udělám mnohem víc práce a ještě ke všemu nejsem zbytečně unavený.
Takže rada na závěr: Radši se pořádně vyspat, než být celý den mimo!
