Spousta práce, termíny, stres, nestíhačka, pořádně není čas ani na jídlo, jen pijete jedno kafe za druhým… Znáte to? Já tyhle stavy přímo nenávidím, ale bohužel je to období, kdy jsem zpravidla nejproduktivnější, takže se tomu málokdy vyhnu. Důležité ale je, nezůstávat v takovém pracovním tempu, kdy spíte pár hodin denně a nevíte co dřív, dlouhodobě. Už jsem se setkal s případy, kdy to někteří nezvládli a skončili v lepším případě na půlroční dovolené na psychiatrii. Ty horší případy zmiňovat radši nebudu.
Takže každé období, kdy vám hoří termíny a jedete naplno, je potřeba proložit zaslouženým odpočinkem dřív, než si o něj tělo řekne samo. Jedna z možností je zůstat doma a prostě jen nic nedělat, ale já si mnohem účinněji odpočinu tak, že se seberu a zmizím z města. Třeba na víkend, někam do lesa, pod širák, s lidmi, kteří jsou fajn a neřeší podobné zbytečnosti jako je práce nebo škola… Je to skvělá psychická úleva, když najednou hodíte všechny starosti za hlavu a jediné co musíte řešit je, kam se půjde teď. Podzimní procházka lesem je naprosto kouzelný zážitek, který můžu všem workoholikům vřele doporučit. Ten stav, kdy vše co potřebujete máte s sebou na zádech a nemusíte se o nic starat je k nezaplacení. Najednou není důležité, jestli půjdete kratší cestou nebo delší, nemusíte řešit, kdy se jde spát a nemusíte si dávat budíka – ráno vás prostě probere sluníčko a ptáci – je úplně jedno, když si sednete na skálu a budete se jen tak kochat výhledem do kraje třeba 10 minut. Nebo klidně 20 minut. Vždyť vlastně o nic nejde. Není kam spěchat, není důležité kudy se vydáte ani kam dojdete. Nikdo vás nikam nežene.
To je přesně to, co potřebuji po náročné práci. Vyrazit někam pryč od všech starostí a “vypnout”. To je ten pocit, který bych nejradši prožíval pořád, kdyby mě nedržely ve městě “povinnosti”. Takže lidi, neseďte u počítačů a vyrazte ven, do přírody, dokud je tam tak krásně! Stojí to za to.
Dobry clanek, diky.